Kapaliny

Hustota většiny kapalin je o něco nižší než hustota většiny pevných látek, nejedná se však (pokud ke srovnání nebereme kovy) o rozdíl řádový.

Na rozdíl od plynného skupenství jsou si molekuly v kapalině značně blízké, přitom je však zachována jejich pohyblivost. Tento stav je ideální z hlediska vzájemných interakcí různých molekul a v kapalném prostředí proto probíhá řada významných chemických reakcí.

V kapalném prostředí nebo alespoň na rozhraní kapalina – pevná látka probíhají i všechny vytvrzovací reakce, na jejichž existenci je založeno použití stavebních pojiv. V kapalné fázi nebo opět na rozhraní kapalina – pevný povrch probíhají  i korozní pochody, karbonatace betonu a další reakce, které rozhodující měrou ovlivňují životnost stavby.

Charakteristickou vlastností kapalin je tok, tedy nevratná deformace tvaru, probíhající již účinkem malé síly. Působením gravitace se kapaliny tvarově přizpůsobují svému okolí. Veškerá práce vynaložená vnější silou na deformaci kapaliny přitom nevratně přechází v teplo.

Dobře promíchané roztoky představují zcela homogenní soustavy. Jednotlivé složky jsou v nich přítomné v podobě rovnoměrně rozptýlených molekul, atomů nebo iontů.

U pevných látek je množství, které může být převedeno do homogenního roztoku, omezené a tuto zkutečnost vyjadřujeme jako rozpustnost příslušné látky.

Běžné homogenní kapaliny jsou neelastické. Viskozita (vyjadřující úměrnost mezi napětím a rychlostí deformace kapaliny) je na deformačním napětí nezávislá. Takové kapaliny se označují jako newtonovské.

Viskozita homogenních kapalin vzrůstá s velikostí molekul přítomných v roztoku a roztoky polymerů jsou proto vysoce viskózní (viskozitní měření se užívají k určení k průměrné molekulové hmotnosti polymerů).

Ani kapaliny však nejsou vždy neomezeně mísitelné a existují i soustavy nemísitelných kapalin, které jsou tvořeny makroskopickými kapkami jedné kapaliny v druhé kapalině. Takovéto soustavy vznikají dočasně jako výsledek působení vnější energie (protřepání). Ponecháním v klidu se obě kapaliny oddělí do dvou vrstev.

Rozpustnost, respektive mísitelnost, úzce souvisí s chemickým charakterem látky (hustotou kohezní energie). Tento fakt se projevuje tak, že homogenní soustavu ochotněji vytvářejí látky chemicky podobné.

Za přítomnosti látek upravujících povrchové napětí je možné ze dvou navzájem nemísitelných kapalin připravit stálou dispergovanou soustavu jedné kapaliny v druhé. Takovou soustavu označujeme jako hrubou disperzi, pokud velikost dispergovaných částic překračuje stovky nanometrů, v opačném případě hovoříme o koloidní disperzi (koloidním roztoku).