Dřevo je jedinečný materiál, ze žádného jiného stavebního materiálu nelze postavit dům od podlahy až po krytinu. Zároveň je jedním z nejstarších a nejpoužívanějších stavebních materiálů, zvláště pro jeho snadnou dostupnost a příznivé vlastnosti, mezi které patří především snadná zpracovatelnost, dobré tepelně-technické vlastnosti, nízká objemová hmotnost a v neposlední řadě jeho příjemný vzhled. Dřevo má však svoji životnost a aby mohlo sloužit co nejdéle, potřebuje pravidelnou kontrolu a údržbu.
Při uložení v dobrých podmínkách je si dřevo schopno zachovat většinu svých vlastností až století. Dřevo má i dobré tepelněizolační vlastnosti, není karcinogenní, je příjemné na pohled, nicméně je náchylné na těžké poškození, až úplnou destrukci, zejména vlivem biologických škůdců.
Zdroje poškození:
Obsah
- Klimatické vlivy
- Organičtí škůdci
- Antropogenní vlivy
Klimatické vlivy:
Mezi klimatické vlivy patří sluneční záření, dešťové srážky a UV záření. Změnou vlhkosti ovzduší, srážkami a změnou teploty dřeva oslněním (nad 40 až 80˚C) vznikají ve dřevě drobné trhlinky, kterými se do konstrukcí snadněji dostávají různé infekce. Působením UV záření se lignin mění do hloubky asi 2 mm fotochemickou reakcí na látky rozpustné ve vodě, které se ze dřeva vyplavují, a povrch dřeva mění barvu – stává se šedým až černým. Dřevo je organickým materiálem, je integrální součástí přírodního koloběhu, a proto podléhá i přírodním destrukcím (počasí, škůdci), zajišťujících rozklad dřevní hmoty.
Ochrana před klimatickými vlivy spočívá v tom že se použije správné ošetření povrchu dřeva. Pokud je dřevo použité ve venkovním prostředí, kde se střídají teploty a vlhkost, tak je nevhodné používat nátěry, které ho uzavřou tak, že nemůže dýchat. Dřevo je jako houba, když se zvýší vlhkost okolního prostředí, tak vlhkost do sebe absorbuje, když se okolní vlhkost sníží, tak vlhkost ze sebe vydechne.
Dřevo se přizpůsobuje okolnímu prostředí.
Pokud jeho povrch natřeme lakem nebo jiným nátěrem, který vytvoří neprodyšnou vrstvu, tak tomuto procesu „dýchání“ zabráníme. Pak už je to jen otázka času, kdy lak popraská, do prasklin se dostane vlhkost, dřevo díky tomu na těchto místech začne černat, lak se postupně olupuje. Vznikne tak nepříliš estetický povrch, kde se střídají černá místa s místy dosud neporušenými lakem, pod kterými je dřevo jako nové, světlé. Pak tedy, ve snaze povrch oživit, musí přijít na řadu pracné broušení či opalování a znovu lakování, a tak to jde stále dokola. Proto je vhodné používat takové nátěry, které dovolují dřevu, aby dýchalo. Většinou to jsou nátěry na bázi přírodních olejů (např. fermež apod.).
Organičtí škůdci:
Plísně
Zvláštní skupinou mikroskopických dřevokazných hub jsou plísně, které se projevují žlutými, zelenými, černými nebo červenými skvrnami a nepříjemným zápachem. Plísně mohou kromě poškozování dřeva způsobit i alergická onemocnění lidí. Houby a plísně se vyskytují nejen ve starých a vlhkých budovách, ale také v nových budovách, ve kterých bylo použito dřevo nakažené zárodky a kde jsou vhodné podmínky pro jejich růst. Napadají většinou jen povrchové vrstvy dřeva, proto po odstranění zvýšené vlhkosti a dezinfekci stačí vzniklý flek přebrousit na nepoškozenou úroveň a nanovo impregnovat proti houbám a hmyzu a potom nanést povrchovou úpravu.
Dřevozbarvující houby
Dřevozbarvujícím houby nezpůsobují hnilobu, ani pevnostní změny dřeva, ale zbarvují dřevo, čímž mohou způsobit estetické škody. Jejich působení vytváří sice jen estetické defekty, ale také signalizuje, že ve dřevě jsou vlhkostní poměry, které umožňují aktivitu dřevokazných hub a hmyzu. Dřevozbarvující houby potřebují pro svůj rozvoj vysokou vlhkost dřeva (25 až 40%) a teplotu kolem 20° C. Proto i v tomto případě musíme odstranit zdroje vlhkosti a zajistit vyschnutí dřeva. Následně dřevo preventivně impregnujeme proti dřevokazným houbám a naneseme povrchovou úpravu, která překryje estetické defekty způsobené činností dřevozbarvujících hub.
Dřevokazné houby
V našem klimatickém pásmu představují největší nebezpečí pro dřevní hmotu dřevokazné houby, protože dřevo rozkládají a způsobují hnilobu dřeva, která snižuje jeho pevnost. Houby napadají dřevní hmotu při zvýšení vlhkosti dřeva a okolního ovzduší, pro odstranění rizika nákazy je třeba odstranit zdroj vlhkosti a dřevo vysušit. Toto onemocnění nezpůsobuje v prvních fázích destrukci dřeva, avšak v dřevní hmotě zůstávají barevné projevy. Přítomnost hub není nebezpečná jen pro samotné konstrukce, může škodit i lidskému zdraví.
Dřevokazný hmyz
Hmyz napadá dřevo ve všech stádiích jeho existence a do stavby se může přenést již v infikovaném stavebním materiálu. V naší klimatické oblasti jsou nejčastějšími škůdci dřeva brouci – především jejich larvy, které si ve dřevě vytvářejí chodbičky na požírání dřevní hmoty. Způsobují nejen estetické poruchy, ale i statické. Závažnost poškození závisí na velikosti, množství a lokalizaci hmyzu ve dřevě. Na svůj vývoj potřebují určitou vlhkost vzduchu. Dřevo které je dlouhodobě suché pod 10% je většinou před napadením bezpečné. Brouci jsou citliví na vysoké teploty (nad 55 ° C), které je zabíjejí.
Nejnebezpečnější škůdce v jehličnatých dřevinách je v naší lokalitě knírač krovový. Napadá krovy, trámové konstrukce, sloupy a jiné dřevěné prvky, a to i po delší době zabudování. V dřevě vytváří oválné chodby velké 12 x 7 mm. Jelikož žije dlouho v larválním stádiu (od 3 do 10let) může způsobit i při malém výskytu výrazné škody. Jeho přítomnost signalizují otvory, drť vypadávající přes otvory ve dřevě nebo trhliny a někdy i typické zvukové signály.
Červotoč tečkovaný vytváří hustou síť chodeb vyplněných prachovou drtí a výletové otvory kulatého průřezu do velikosti 2 mm v celém průřezu dřeva. Napadá stejně jehličnaté i listnaté dřevo. Červotoč umrlčí tvoří podobné požerky jako červotoč tečkovaný – do průměru 3 mm. Vyskytuje se zejména v shnilém dřevě. Hrbohlav parketový dělá kruhové požerky v běli dubů, často na hotových výrobcích (například parketách).
Stupeň poškození dřeva hmyzem má také několik stádií. Poškození hmyzem je zvlášť nebezpečné, pokud k němu dochází v místech, kde se prvky spojují. Už i při slabém stupni mohou uvolnit spojovací prvky, což může způsobit havárii konstrukce.
Antropogenní vlivy:
Typickým antropogenním činitelem je požár. Požáru se většinou nedá zabránit, ale různými úpravami se dá docílit vyšší odolnost dřevěných konstrukcí, alespoň po dobu potřebnou k evakuaci.
Nato slouží protipožární nátěry, které zvyšují požární odolnost dřeva o 3 až 20 minut (výjimečně až o 30 minut). Na dřevo se nanášejí válečkem nebo stříkáním a musí obsahovat i přísady proti stékání čerstvého nástřiku, aby vytvářely rovnoměrné protipožární vrstvy. Protipožární nátěry jsou poměrně málo odolné proti mechanickému poškození a vodě a jejich životnost se udává do 5 let.
Nosné dřevěné konstrukce je možné obložit protipožárními obklady, které se ke konstrukcím přikládají, přibíjejí nebo přilepují. Protipožárními obklady mohou být různorodé desky, fólie nebo nejčastěji používaný sádrokarton.
Závěr:
Velmi důležitou otázkou je kolik let je schopen dřevěný objekt sloužit svému účelu. Časem všechny člověkem zhotovené věci podléhají znehodnocení – opotřebovávají se. Životnost dřevěných objektů závisí na jejich kvalitě a vlivům, které je narušují ve spojitosti s dobou užívání. Životnost neošetřených dřevěných konstrukcí v interiéru se odhaduje na 120 až 200 let, v exteriéru na 8 až 15 let, avšak v příznivých podmínkách, vhodnými konstrukčními, případně chemickými opatřeními může prodloužit i na několikanásobek. Chemická opatření zvyšují odolnost dřevěných konstrukcí nejen proti hmyzu, houbám a plísním, ale i UV záření, a to nejen povrchově, ale při vhodné aplikaci i hloubkově. Používat by se však měly až jako doplněk vhodných konstrukčních opatření.