Nedávno se mě zeptal redaktor jednoho časopisu, jak rozpoznat kvalitního designéra. Dal jsem mu odpověď, že „Kvalitu samotného designéra chválí jeho práce – jako kuchaře jídlo“. Ale v nejbližších dnech mi tato otázka nedala klid. Skutečně, kdo je kvalitní designér? Jaké přednosti musí mít kvalitní designér? A vůbec co je kvalitní design?
Věnuji se aktivně tvorbě interiéru dvanáct let. Vymýšlím nábytek a různé interiérové prvky. V poslední době se ale věnuji více výchově a řízení designérů než samotné tvorbě. Kdybych se zeptal všech mých mladých, nesmírně talentovaných kolegů a kolegyň na tuto otázku, každý by odpověděl jinak. Obchodník, který léta prodává design by řekl, že dobrý design se vyznačuje tím, že většině lidí se to líbí a proto jsou to ochotni i koupit. Esteticky a filozoficky zdatní laici by řekli: pokud design splní účel a stoprocentně plní funkci, tak je to dobrý design. Ti, kteří se věnují aktivní tvorbě 1-2 roky odpoví: kvalitu designu jednoznačně určí samotná estetická hodnota designu. Výrobci, kteří vyrábějí naše „halucinace“ by přidali, že musí být i vyrobitelný – čím jednodušší a levnější, tím lépe. Designéři, kteří dělají design 4-5 let a mají za sebou řadu projektů a klientů, by se vším souhlasili, ale oni by to trumfly tím, že můžeme vytvořit krásný design, co by uměli vyrobit bez problémů výrobci, ale když se to nelíbí klientovi, tak ani nejlepší projekt nestojí za nic.
Já, který jsem design studoval na univerzitě, dokonce mám z designu i doktorát, plus to dělám 12 let a mám stovky projektů za sebou, přiznávám se otevřeně: nevím co je kvalitní design.
Vše je individuální, všichni jsme jiní a proto potřeby každého z nás jsou diametrálně odlišné. Mohu vytvořit designově náročné a promyšlené dílo s nímž se většina populace dokáže bez problémů ztotožnit, ale stačí jediný člověk (nemusí být nutně cílový klient), kterému se to nelíbí a hodnota designu klesne na minimum. Tak potom proč to dělám, když po tolika letech neumím říct, co je kvalitní design a co není. Proč tolik designérských soutěží, kde různé komise našpikované tituly vyberou a určí, co je nejlepší a co není? A my všichni, odborníci i laici, často jen kroutí hlavou – škoda bylo toho materiálu, co „vrazili“ do toho výherního projektu/nábytku.
Přestal jsem používat výraz kvalitní design, neboť je to neměřitelná jednotka jako ženská krása nebo lidská hloupost. A začal jsem dělit design na každodenní, lehce stravitelný, který si většina lidí dokáže představit ve svém bytě nebo domě. A druhý typ je odvážný, často ulítlý, co lidi překvapí, fascinuje je a pak si vyberou nějakou „tuctovou kostku“ do obýváku.
Asi nemusím nikomu říkat, které skupině fandím. Je to v podstatě jedno v jakém stylu je design vytvořen: minimalismus, organika nebo rustikální. V každém stylu dokážeme tvořit díla, která dávají něco víc než je běžný standard. Tato ochota, odvaha a síla tvořit nové nevyzkoušené a neprobádané, dělá designéra dobrým designérem, který často „padne“ před klientem kvůli své odvážnosti, ale nevzdá to nikdy a je ochoten jít za svým cílem. Naším úkolem je, abychom podpořili takové lidí tím, že je pochválíme nebo zainvestujeme do jejich designu.