Nejcitlivějšími místy pro úniky tepla jsou kouty, kde se kříží části krovů a místa, kde jsou malé mezery. To je například u styku pozednice s krokvemi, mezi kleštinami zejména u krokve a vazného trámu a podobně. Zde je nutné dát si pozor na to, aby tepelná izolace byla skutečně všude.
Dalším problémem podkroví je infiltrace, tedy pronikání vnějšího vzduchu do interiéru a obráceně. Zde je nutné provést důslednou parotěsnou zábranu, která zabraňuje i tomuto proudění vzduchu. Častým místem, kudy proudí vzduch, je vytrubkování elektroinstalace. Fouká pak dovnitř zásuvkami, anténou, lustrem, někdy i vypínači.
Další kritické místo je zafukování exteriérového vzduchu do tepelné izolace. Tím dochází k prochládání této izolace a ta je prakticky neúčinná, anebo má omezenou účinnost. Zde je vhodné provést důkladně protivětrnou fólii. Obvykle jde o pojistnou hydroizolaci, která je položena kontaktně na tepelnou izolaci a zabezpečena tak, aby pod ní nefoukalo. Ve své praxi jsem se setkal s jedním extrémem, kdy sádrokartonová stěna mezi dvěma obytnými místnostmi měla místy teplotu téměř shodnou s teplotou venku (vnější teplota byla cca +2°C, povrchová teplota stěny +3,2°C). Bylo to způsobeno tím, že skrz dům foukal vítr a v tomto místě měl vzduch za sádrokartonem prakticky teplotu exteriéru.
Další kritické místo v podkroví jsou průniky různých konstrukcí skrz tepelnou izolaci. Těmito konstrukcemi mohou být nosné stěny, štítové stěny, komín, odvětrání kanalizace a podobně. Dochází zde totiž k vedení tepla ve svislém směru. Povrch v interiéru je pak studený a kondenzuje na něm vodní pára.
V podkroví také dělá problémy složitější tvar místností a nábytek umístěný tak, že brání proudění teplého vzduchu do koutů. Vznikají zde studené vzduchové kapsy, v nichž je vlhkost vzduchu stejná jako v celém prostoru. Ta pak může na studených površích kondenzovat.
Velkou pozornost je nutné věnovat střešním oknům. Tato okna musí být důkladně izolována. Správně by měla okolo sebe mít límec z tepelné izolace tak, aby nás od exteriéru neoddělovalo pouze prkno silné několik centimetrů. Pod každým střešním oknem by měl být radiátor ústředního topení, nebo výdech teplovzdušného vytápění.
Pokud máte místnosti v podkroví menší než ve spodním patře, tedy pokud jsou u obvodu hluchá místa mezi obvodovou stěnou a střechou na jedné straně a stěnou pokoje na straně druhé, může v těchto místech docházet ke kondenzaci vodní páry. Pokud jste přinuceni takovouto kapsu udělat, abyste měli v místnosti u obvodu nějakou výšku stěny, je vhodné tuto kapsu odvětrat do exteriéru a důkladně tepelně izolovat u vytápěných stěn. Druhou možností je tuto kapsu celou zaplnit jakoukoliv tepelnou izolací.
Je velmi nutné věnovat pozornost parotěsné fólii, jež má za úkol nepropouštět vodní páru z interiéru do konstrukce. Parozábranu je nutné slepovat speciálními, k tomu určenými páskami a po obvodě těsnit pěnovou páskou.
Ing. Roman Šubrt, specialista na oblast energií, energetický auditor www.e-c.cz