Směs a složka

Prakticky každá reálná látka je směsí tvořenou větším počtem jednodušších látek (složek) a výsledné vlastnosti celé soustavy závisí jak na druhu těchto složek, tak na jejich zastoupení, vzájemném uspořádání a interakci.

Jako složku (čistou látku) označujeme část směsné látky, která je tvořena stejnými částicemi. Složku je možné z původní látky izolovat.

Izolace složky se provádí vhodným fyzikálním způsobem, který umožní oddělení částic tvořících složku od částic ostatních (např. na základě jejich tvaru, velikosti, polarity, těkavosti, rozpustnosti).

Částice tvořící složku nelze dále dělit, aniž by se změnily látkové vlastnosti složky. Jedna taková částice (v případě prvku atom a v případě sloučeniny molekula) zároveň představuje nejmenší množství dané složky schopné existence.

Pokud v nějaké látce jedna složka výrazně převládá a do značné míry určuje vlastnosti celé látky, můžeme danou směs chápat jako prostou (jednosložkovou) látku určité čistoty.

Podle obsahu hlavní složky pak hovoříme o látkách technicky čistých, laboratorně čistých nebo o látkách analytické čistoty. Obsah dominantní složky v technicky čisté látce bývá nejčastěji větší než 90 %, obsah v látce laboratorně čisté bývá nejčastěji větší než 95 %. Analyticky čisté látky obsahují nečistoty jen ve zlomcích procenta.

Základní chemické vlastnosti každé čisté látky jsou dány druhem atomů, které ji tvoří, a vazebnými vztahy mezi nimi (molekulární struktura). O ostatních látkových vlastnostech rozhodují slabší (nevazebné) silové interakce mezi molekulárními a také to, zda jednotlivé molekuly jsou v prostoru umístěny nepravidelně, nebo zda vytvářejí nějakou pravidelnou nadmolekulární strukturu.

Základní fyzikální vlastností látek je skupenství (termodynamický fázový stav). Za běžných teplotních a tlakových podmínek dělíme látky podle skupenství na plynné, kapalné a pevné.